Vinařská oblast Morava

Vinařská oblast Morava se rozkládá v Jihomoravském kraji a nepatrně zasahuje i do kraje Zlínského. Tvoří ji čtyři podoblasti: znojemská, mikulovská, velkopavlovická a slovácká. Celková rozloha vinohradů na Moravě ční cca 16 000 hektarů, což je přibližně 96 % ploch vinic v České republice. Klima oblasti je většinou vnitrozemské s občasným vlivem atlantického vlhkého vzduchu. Vegetační období je oproti západní Evropě kratší, ale zato s vyšší tepelnou intenzitou v letních měsících. Půdní faktory jsou velice pestré a různorodé. Převážně převládají půdy kamenité, štěrkovité, písečné, ale i jílovité. Různorodý geologický původ, půdní podmínky, klima a bohatě členitý reliéf dávají moravským vínům nezaměnitelný charakter, který od jiných odlišuje plná a svěží chuť a jemná kořenitost. Moravská bílá vína charakterizuje široká škála vůní, bohaté extraktivní látky a harmonické spojení plné chuti se svěžími kyselinami. Červená vína jsou plná a výrazná, v chuti a vůni provázená ovocnými, lehce sametovými tóny. Společným znakem bílých a červených vín je pestrá odrůdová skladba.

Vinná réva se pěstuje především pro výrobu moštového vína. Moštové odrůdy jsou z 93 % určeny k produkci jakostního vína. Pěstování bílých moštových odrůd převažuje ve všech moravských vinařských podoblastech. Z bílých odrůd se na Moravě nejčastěji pěstuje Veltlínské zelené, dále pak Müller Thurgau, Ryzlink vlašský a Ryzlink rýnský, z modrých odrůd převažuje Svatovavřinecké, za ním následuje Frankovka, Zweigeltrebe, Rulandské modré a Modrý Portugal.

bile odrudy - statistika červene odrudy - statistika

                                                                                                                                                                                               zdroj: Český statistický úřad

Vinařství na jižní Moravě patří mezi nejstarší v Evropě. Réva vinná se zde pěstuje už od dob Římanů. Archeologické nálezy vinařských nožů a semen révy z 9. století, jsou jasným dokladem rozvinutého vinařství Velkomoravské říše. Také středověké křesťanství mělo velký vliv na rozvoj moravských vinic. Od 12. století zde byly zakládány vinice při klášterech. Ve 13. století, kdy se Mikulovsko a Valticko stalo součástí panství rodu Lichtenštejnů, patřil obchod s vínem k největším příjmům měšťanů a šlechty. Moravská vína se vyvážela na celou Moravu a do Čech, zájem o ně byl v Polsku a ve Slezsku. Vinohradnictví zvyšovalo majetek malých vesnic i velkých měst a jeho význam stále rostl. Z toho důvodu byl vydán roku 1309 první vinařský zákon, zvaný Falkenštejnské horenské právo, který upravoval právní vztahy ve vinařství pro mnohé obce na jižní Moravě. Dálší právní normou byl viniční řád, vydaný roku 1355 markrabětem Janem Jindřichecm, který obsahoval i regulaci dovozu vína na Moravu. V 16. století dochází k vzestupu ploch vinic na moravském venkově, který vrcholí kolem roku 1820, kdy bylo na Moravě třikrát více hektarů vinic, než v současnosti. Moravská vína se stala známými nejen doma, ale i v zahraničí. Spotřeba vína byla vysoká ve městech i na venkově, odhaduje se více než 56 litrů za osobu a rok. Období válek v následujícím století znamenalo vylidnění vesnic, zpustnutí vinic a celkový úpadek oblasti. Teprve koncem 17. století začíná obnova viničních ploch. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byl do Evropy zavlečen americký brouk – mšička révokaz parazitující na kořenech révy, který nemilosrdně zničil většinu evropských vinic. Takto vymizely na počátku 20. století odrůdy Jakubské, Modrý Janek a Červenošpičák. S rekonstrukcí vinic po révokazové kalamitě se začínají vysazovat hlavně jakostnější odrůdy révy v ucelených parcelách jedné odrůdy. Vinice procházejí rekonstrukcí, přizpůsobují se zemědělské velkovýrobě a používání strojů. Koncem 20. století prochází vinohradnictví další velkou, hlavně organizační přeměnou. V roce 1995 byl vydán nový zákon o vinohradnictví a vinařství, který dal vinařům právní jistoty a stanovil vinařské tratě, které jsou státem částečně dotovány. Nejkvalitnější vína se dnes pěstují pouze na zaregistrovaných vinařských tratích, v polohách, kde jsou dlouhodobě vhodně podmínky, a u kterých je stanoveno, jaké odrůdy je zde možné pěstovat a maximální možné množství sklizených hroznů.

Co na to říkáte vy?